SELEN NA HRANĚ MEZI NEZBYTNOSTÍ A RIZIKEM |II.část
Ing. Lucie Humeni
Podceňovaný nadbytek selenu
Zatímco v minulosti se většina pozornosti soustředila hlavně na deficit, dnešní praxe stále častěji naráží na opačný extrém – překrmování selenem.
Příčinou bývá kumulace více zdrojů zároveň. Kůň dostává minerální krmivo, vitamíno-minerální doplněk, krmnou směs s premixem, případně další produkty určené na svaly nebo kopyta. Majitel přitom často nepočítá celkové množství přijatého selenu.
Chronická intoxikace selenu se u koní projevuje především:
· lámáním a deformací kopytní rohoviny,
· prasklinami kopyt,
· vypadáváním hřívy a ocasu,
· zhoršenou kvalitou srsti,
· hubnutím,
· poruchami pohybu.
Při akutní intoxikaci se mohou objevit neurologické příznaky, kolikové stavy, průjmy nebo poruchy dýchání. Kůň je obecně na nadbytek selenu citlivější než například skot. Navíc rozdíl mezi doporučenou a potenciálně toxickou dávkou není tak široký jako u řady jiných minerálních látek. Právě z tohoto důvodu nelze automaticky předpokládat, že „více znamená lépe“.
Je nebezpečnější nedostatek, nebo nadbytek?
Obě situace představují zdravotní problém, ale z hlediska akutního rizika bývá nebezpečnější nadbytek selenu. Organismus koně si s mírným deficitem dokáže určitou dobu poradit, zejména pokud není vystaven vysoké zátěži. Chronický nedostatek však postupně vede ke zhoršení svalového metabolismu, imunity a celkové vitality.
Intoxikace naopak může poškodit tkáně relativně rychle a některé změny, například poškození kopytní rohoviny, mohou mít dlouhodobé následky. V praxi je proto důležité vyvarovat se obou extrémů.
Nejspolehlivější cestou není preventivní podávání vysokých dávek, ale znalost skutečného příjmu selenu z celé krmné dávky.
Proč mají některé oblasti Evropy selenu více a jiné méně?
Obsah selenu v krmivech úzce souvisí s geologickými a klimatickými podmínkami dané oblasti. Rostliny přijímají selen z půdy, a pokud je půda chudá na tento prvek, nízký obsah se následně objeví i v seně, pastvě nebo obilovinách.
Evropské studie dlouhodobě potvrzují výrazné rozdíly mezi přímořskými oblastmi a vnitrozemím. Vyšší obsah selenu bývá zaznamenáván v zemích blíže oceánu, například v Nizozemsku nebo Dánsku. Naopak střední Evropa, včetně České republiky, Rakouska nebo některých oblastí Německa, patří tradičně mezi regiony s nižším obsahem selenu v půdě.
Jedním z vysvětlení je koloběh selenu mezi oceánem a atmosférou. Část selenu se uvolňuje z mořského prostředí do ovzduší a následně se prostřednictvím srážek vrací zpět do půdy. Přímořské oblasti tak mohou být přirozeně bohatší na depozici selenu. Významnou roli ale hraje také typ hornin, pH půdy, obsah organické hmoty a schopnost rostlin selen přijímat.
Nízký obsah selenu bývá častý zejména v kyselých půdách a oblastech s vysokými srážkami, kde dochází k jeho vyplavování. Z hlediska České republiky je podstatné také to, že velká část půd vznikla na geologickém podloží chudém na selen.
To následně vysvětluje, proč může mít seno nebo pastva velmi rozdílný obsah tohoto prvku i mezi jednotlivými regiony.
Je Česká republika stále deficitní oblast?
Ještě před několika lety se v odborných kruzích běžně uvádělo, že Česká republika patří mezi na selen deficitní oblasti. Výzkumy skutečně potvrzovaly nízký obsah selenu v půdě i v objemných krmivech. Studie sledující přenos selenu v systému půda–rostlina–krmivo u koní v České republice prokázaly nízké koncentrace selenu v půdě i pícninách. Samotná objemná krmiva by tak často nebyla schopná potřebu koní plně pokrýt.
Současně ale moderní praxe ukazuje trochu odlišný obraz než před dvaceti lety. Většina sportovních i rekreačních koní dnes běžně přijímá minerální doplňky, komerční müsli nebo granulované směsi se suplementovaným selenem. Díky tomu již plošný deficit nebývá tak častý jako dříve.
Evropské studie hodnotící koncentrace selenu v krvi koní potvrzují, že skutečný stav výrazně ovlivňuje způsob krmení. I v regionech s nízkým obsahem selenu v půdě mohou mít koně odpovídající hladiny díky doplňkové výživě. To ale neznamená, že problém zmizel. Spíše se změnil jeho charakter.
U koní krmených pouze senem a obilovinami z domácí produkce bez minerální suplementace může deficit stále představovat reálné riziko. Naopak u koní dostávajících více doplňků současně se stále častěji objevuje opačný problém – nadbytečný příjem.
Právě proto dnes nestačí pouze obecné tvrzení, že „v České republice je málo selenu“. Rozhodující je konkrétní krmná dávka, původ objemných krmiv a reálný obsah selenu ve všech používaných produktech.
Laboratorní analýza má větší hodnotu než odhad
Pokud existuje podezření na deficit nebo nadbytek, největší vypovídací hodnotu mají laboratorní vyšetření. V praxi se využívá stanovení koncentrace selenu v plné krvi či séru a měření aktivity glutathionperoxidázy.
Pravidelná kontrola dává smysl zejména u sportovních koní, chovných klisen, hříbat nebo v případech dlouhodobých svalových problémů.
Závěr
Česká republika stále patří mezi oblasti s nižším obsahem selenu v půdě, ale díky znalostem o výživě a krmení koní už není deficit tak častý jako dříve. Současná praxe naopak ukazuje, že vedle nedostatku je potřeba věnovat pozornost i riziku nadměrné suplementace. Vyvážený příjem, pravidelné hodnocení krmné dávky a laboratorní kontrola mají u selenu větší význam než preventivní podávání vysokých dávek.
Zdroje
Ferrari, L. et al., 2023. Advances in Selenium Supplementation and Selenium Status in Horses. Animals. Online. ScienceDirect. Citováno: 25. 5. 2026.
Mendoza-Núñez, V. et al., 2023. Influence of Dietary Selenium on Oxidative Stress in Horses. Biological Trace Element Research. Online. SpringerLink. Citováno: 25. 5. 2026.
Araya, O. et al., 2023. Selenium Biomarkers in Horses: Relationship Between Blood and Muscle Selenium Concentrations. Journal of Equine Veterinary Science. Online. ScienceDirect. Citováno: 25. 5. 2026.
Zakova, N. et al., 2016. The Soil-Plant-Feed Transport of Selenium and Other Essential Micronutrients in Diet of Sport and Recreational Horses at Two Different Locations. Journal of Animal and Feed Sciences. Online. Journal of Animal and Feed Sciences. Citováno: 25. 5. 2026.
Valberg, S.J., 2024. Nutritional Myopathies in Horses. MSD Veterinary Manual. Online. MSD Veterinary Manual. Citováno: 25. 5. 2026.
National Research Council, 2007. Nutrient Requirements of Horses. Sixth Revised Edition. Washington, DC: National Academies Press. Online. National Academies Press. Citováno: 25. 5. 2026.
